-

Postavila jsem se

Spolu s Rimem jsme se posunuli blíž k Amintě.

postavila jsem se též

,,Ahoj“ pozdravil jsem.

Stále jsem byla po boku své opatrovnice a nespouštěla jsem z ní oči. Věděla jsem, že dnes je možná nejvýznamější den v jejím životě a musím jí podpořit.

V očích mě zaštípaly slzy při pomyšlení na to, že Aminta odejde.

„Ahoj Dave." pokrývla jsem jeho směrem.

Otočila jsem ucho směrem k Daveovi, ale upřeně jsem se dívala Ami do očí

Tiše jsem napodobyl ostatní .

Byla jsem plná napětí, ale i smutku.

Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Ujistila jsem se, že mám pozornost všech přítomných.
,,Vím, že dnes není zrovna nejšťastnější den. Ale taky vím, že většina z vás ví, proč jsme se tu sešli, a přeci jen, pro ty, kteří neví: éra první Alfy smečky Ambodie končí." očima jsem přelétla po zástupu vlků, kteří stáli předemnou. Byl to den jako každý jiný, přesto ta ponurá atmosféra byla téměř hmatatelná. Nikomu nebylo do smíchu.

Trocbu jsem se zachvěla

*trochu

Každé Amintino slovo se mi vrývalo do paměti, věděla jsem, že si je zapamatuji. Nyní pohasla má poslední jiskřička naděje, kterou jsem dosud měla. Bylo to tak a nedalo se s tím nic dělat, Aminta odchází.

tiše jsem seděla vedle střelky

Nervózně jsem se přitiskla k Hirce a neslyšně jsem zakňučela.

Bylo to, jako by se mi při těch slovech do srdce zarývala ostrá ledová dýka. Na okraji jsem měla slzy smutku.

Bylo mi to strašně moc líto... Byla jsem ráda za všechna její povýšení... Nejen to... Byla jsem ale zároveň i ráda, že na tom místě stojí Wolfy.

,,Život nás vede přes různé cesty. Trnité a obtížné, kdy máme pocit že se proti nám spolčil osud, ale i krásně upravené a my si přejeme, aby jsme na této cestě vydrželi na věky.
Pak jsou tu rozcestí. Život nám dává vybrat mezi několika cestami, o kterých nevíme, co za dobrodružství nám přichystá. Víme ale jen že nehledě na to, po jaké cestě jdete, víte, že navěky po ní jít nemůžete. Přijde totiž rozcestí jiné. Jsme tuláci."

Chtělo se mi brečet...

,,Dnešním dnem, 10. října 2019, na mě čekal konec cesty, na jejíž počátku jsem založila Ambodii. Osud mě postavil před rozcestí a já se musela rozhodnout."

Svěsila jsem hlavu... Bylo mi do breku.

Ukápla mi slza

tiše mi kapaly slzyčky tak jsem se přitiskla ke chrisovi a střelce

Snažila jsem se schovat za Wolfy, aby nebylo vidět, že pláču. Pak jsem toho však nechala a řekla si, že se nemám za co stydět. Dnes plakat výjimečně můžu.